Smlouva o smlouvě budoucí můžeme popsat jako nějaký doklad/dohodu k tomu, že zúčastněné strany, které musí být uvedeny (které strana je stranou oprávněnou, a která strana je zavázanou) v budoucnu uzavřou kupní smlouvu a to do určitého data uvedeného ve smlouvě. Ve smlouvě by měly být určeny smluvní strany, o jakou se bude jednat nemovitost, případně splnění podmínek, než-li dojde k podepsání kupní smlouvy, různé sankce za nesplnění podmínek, datum uzavření kupní smlouvy, kupní cenu a způsob úhrady, kupní smlouvu (v příloze), kdy a jak lze odstoupit od dané smlouvy, podpisy obou stran, jestliže se jedná o písemnou formu.
U realit se může jednat například o vyklizení nemovitosti, případně odstranění všech vad u nemovitosti atd. Smlouva nemusí mít písemnou formu, může být i ústní formou. Záleží vždy na obou stranách jak se mezi sebou domluví, většina preferuje písemnou formu uzavření smlouvy.
Pokud strana zavázaná nesplní povinnost uzavřít smlouvu, pak může strana oprávněná požadovat, aby samotný obsah smlouvy o smlouvě budoucí určil například soud. K zániku takové smlouvy dochází tehdy, pokud strana oprávněná nevyzve stranu závaznou k jejímu uzavření včas.